Šrouby v nás obvykle nerozdmýchávají žádné výrazné emoce, snad jen v případě, že na nějaký zrezlý šroub šlápneme bosou nohou... Ovšem jak už to na světě bývá, když se na zdánlivě naprosto nepoetickou obyčejnou věc podívá umělec, uzří v ní estetický potenciál a bez váhání jí vtiskne něco, co pohne i nevšímavcem, který při pohledu na šroub vidí prostě šroub a nic víc.
Švédský kovář a fotograf Tobbe Malm patří k uměleckým mágům, kteří proměnu montovacího materiálu v umělecké dílo zvládají bravurně. Na jedné staré švédské farmě našel ve stodole šrouby, které tam ležely už hodně dlouho. Obyčejný smrtelník by patrně nechal ty letité součástky napospas osudu, Tobbe v nich ale spatřil něco jiného než hromádku starého železa. Všiml si, že šrouby v sobě mají cosi lidského, a tak je zahřál, kul a zkroutil tak, že ožily a začaly promlouvat lidskou řečí. Pokroucené staré šrouby vyprávějí příběhy a vyzařují z nich emoce, které se denně zmocňují lidských duší. Zvláštní kouzlo dodává soškám úctyhodný věk železných součástek. Inspirace zatím Malmovi nedošla a rád by se pustil i do třetí série "básní" s železnou příchutí. Budoucnost tohoto pokračování však závisí na tom, zda se mu podaří nalézt dost těch správných starých šroubů...
