Po zdech se nemaluje, to rodiče svým ratolestem vštěpují od chvíle, kdy se drobečkovi dostane pod ruku pastelka nebo nedej bože voskovka a malý umělec má hned jasno v tom, čím půjde tu ohromnou nevyužitou stěnu vyzdobit. Zneuctění holé zdi zůstává pro mnohé tabu i v dospělém věku, nikoli však pro tvůrce pouličního umění. Je pravda, že pokusy o uměleckou seberealizaci v ulicích nejsou doménou pouze nadaných jedinců, takže publikum díky nim může na veškeré formy street artu snadno a rychle zanevřít. To se skoro zaručeně nestane, když narazí na výtvory všestranného španělského výtvarníka, který si říká Pejac. Nevím, jestli Pejaca doma učili, na co se maluje a na co ne, nicméně určitě je dobře, že svůj talent a důvtip nepohřbívá do útrob galerií, ale rozsévá svoje poselství v místech, kde je přístupné i těm, kdo ho primárně nevyhledávají. Malíř vsází na jednoduchost: jeho dílka jsou často černobílá, minimalistická (postavy se objevují pouze v siluetách), zobrazují běžné věci, ale přesto jsou neuvěřitelně efektivní, vtipné, chytré a zároveň poněkud temné. Politická a sociální angažovanost Pejacových obrazů nemusí být vždy patrná na první pohled, ovšem při bližším prozkoumání výjevu vyplave autorovo zneklidňující sdělení na povrch . Pejac namaluje cokoli kamkoli a jakkoli, svá "plátna" však nevybírá náhodně, umístění volí nadmíru citlivě, dílo do prostředí zakomponuje tak, že se stane jeho nedílnou součástí.Při své návštěvě Paříže obohatil francouzskou metropoli o tři fascinující malby: Vandal-ism (Vandal-ismus), Ant (Mravenec) a Exit to Surrealism (Východ do surrealismu). Vandal-ism zobrazuje chlapce, jak hází proti zdi patrně vodní bombu, která se na zdi rozprskne. Prosté, že? Ano, jenže v tom prskanci se skrývá Manetova Snídaně v trávě. A kde že můžete tento vandalismus potkat? V ulici Rue Édouard Manet, daleko od galerií, kde se vystavují impresionistova mistrovská díla. Ant zachycuje chlapce a dívku s lupou, jak se baví pálením mravenců. Jenže zblízka ony drobné oběti zvídavých dětí nejsou mravenci, ale lidi. Podivné dveře Exit to Surrealism vznikly z praskliny ve zdi díky černé akrylové barvě, smirkovému papíru a Pejacově bezedné představivosti. Jako ochutnávka Pejacova talentu a imaginace by to mohlo stačit, ale mně to nedá, podívejte se ještě na další ukázky jeho tvorby.
