Kavárna je místo, kam si městský lid rád zajde během dne posedět s někým milým na kus řeči, kafíčko, případně i nějaký ten zákusek. Pro takové kavárenské zařízení bývá obvyklé, vzhledem k jeho účelu, velmi příjemné prostředí, v němž se zákazníci cítí uvolněně a vůbec dobře. Problém nastává ve chvíli, kdy do kavárny, oázy klidu a omamné kávové vůně, zavítá rodič s rozjíveným dítkem, které o sobě dá vědět už při vstupu do lokálu, ovšem během krátkých minut se nenajde host, jenž by se nemodlil, aby se ten malý vetřelec nepřihnal i k němu a nepostaral se o oživení jeho pobytu v kavárně...
Proč by se ale matka, která 24 hodin denně svědomitě a neúnavně pečuje o své zlatíčko plné života, nemohla také někdy urvat ze šňůry povinností? Proč by sem tam nemohla přijmout pozvání kamarádky na šálek výborné kávy? Řada maminek se schůzky nezúčastní prostě proto, že ví, že půlhodinka v kavárně s malým dítětem by znamenala třicet minut čirého pekla – pobíhání mezi stoly, napomínání, omlouvání a snášení nevrlých pohledů kafíčkářů. V Buenos Aires už toto řeší: argentinská architektka Íris Cantanteová vytvořila kavárnu a restauraci, v níž si přijde na své nejen obvyklý návštěvník, ale i maminka s malým neposedou.
Interiér kavárny je vybaven dřevěným nábytkem vyrobeným z místního dřeva. Kromě standardně vyhlížejících stolečků se v přízemí restaurace nachází několik domečků. Ten největší z nich je určen pro rodiče a ocitá se, stejně jako stůl s hravými závěsnými židlemi, rovněž určený pro velké, v bezprostřední blízkosti plůtku vyhrazujícího království malých. V něm najdeme další dva domečky, jeden plný převážně dřevěných didaktických hraček pro nejmenší, druhý zastřešuje stůl se závěsnými židličkami, kde si větší děti mohou malovat, stříhat a tvořit. Kromě toho lze v dětském koutku malovat na tabuli, relaxovat v závěsných křesílkách, sledovat dětské programy nebo si hrát s ostatními dětmi. Díky korkovému obložení jsou hluk a vřava dětského oddělení tlumeny.
