Nedávno jsem byla na plaveckém bazénu Flošna, kde se opravdu nacházelo mnoho lidí. Samozřejmě všichni v plavkách, odhalující svá různě zdobená těla. Tetování. Přimělo mě to zamyslet se nad ním. V mém okolí se vyskytuje opravdu mnoho lidí, kteří si jej nechali udělat jen pro ozdobu, případně s cílem sdělení něčeho společnosti či různých jiných důvodů. Popravdě jsem si tohoto módního doplňku moc nevšímala, ale potom jsem poznala kluka, jež má svou pravou ruku ozdobenou svojí „omalovánkou“. Jeho slečna s lízátkem v ruce zaujme na první pohled pestrou barevností a rozsahu po obvodu ruky. Začala jsem si klást otázky: Proč slečna s lízátkem v ruce? A ano, k mé nevíře bylo odpovědí: „však víš, co si pod tím každý představí“. Po hlubším šťourání a vyptávání se jsem pochopila, že je to kus historie jeho života. Života, k němuž se už nechce vracet a toto je jeho připomínka. „Kouknu se na omalovánku a vím co je správné.“ Chtělo to jistě velké odhodlání dát si vytetovat něco takového s vědomím, že je to na celý život. Bolí to? „Jen ze začátku.“ Bylo odpovědí. Víte, co? Tento člověk dokázal sedět osm hodin u tatéra a tvrdit mi, že to vůbec nebolelo. Masochista jeden. Většina lidí by si to nenechala udělat jen kvůli té bolesti, takže se vám opravdu nechce věřit, když vám někdo sedící tam osm hodin řekne. „Nebolelo to.“
Pořád však přemýšlím nad tím,  jestli je to  módní doplněk nebo ne? Všechno tohle začalo v kultech a rodech. Lidé si nechávali potetovat obličeje či jiné části těla jako úctu k rodu, a my jsme to jen zneužili a necháváme si je udělat jen pro vlastní potěšení? Zničili jsme kulturní tradici pro vlastní krásu a trend? Jelikož se považuji za osobu s uměleckým cítěním, snažím se vžít do role tatéra. Věnuji se kresbě už pár let tak vím, že to není nic jednoduchého. Vezměte si papír, tužku a gumu pěkně někam zahoďte. Věřili byste si natolik, že byste něco jehlou načmárali člověku rovnou na kůži, aniž by to šlo dolů? Všichni si musíme sáhnout hluboko do svědomí a přiznat se, že většina z nás ne. Ta úžasná hra světel a stínů, barev a kontrastů. Obdivuju ty, kteří si tuto cestu zvolili, jako svou životní. Vezmou si na své vlastní svědomí, co budou lidé ukazovat před světem a zda se jim to vůbec bude líbit... Valná většina lidí v našem světě už je jako omalovánka a připomíná živé umění. Ať už je důvodem cokoliv, máme si jej nechat dělat bez toho, abychom znali původní funkci těchto obrázků na kůži? Uděláme cokoliv pro umění, krásu, duši a módní trend?