Přírodu lze charakterizovat bezpočtem přívlastků, jedním z nich jistě bude slovo fascinující. A když se přírodního materiálu chopí umělec, který umí nechat vyniknout jeho ryzí jedinečnost, vznikají díla s vysokou estetickou hodnotou, z nichž přes jejich umělecký charakter dýchá příroda.
Korejský umělec a sochař Jae-Hyo Lee pracuje se dřevem, kameny a kovy, což ještě nemusí být nic zvláštního, to, co z jeho rukou vychází, se však od soch jeho kolegů výrazně liší. Svět oslovil především svým nábytkem ze dřeva, které by pravděpodobně bez jeho zásahu skončilo v kamnech, a ze starých, zrezivělých, ohnutých hřebíků. To nezní moc ohromně, ovšem jediný pohled na Leeovo zpracování špalků prozradí, proč by měl nějaký dřevěný nábytek z Koreje přitahovat pozornost odborné i širší veřejnosti. Lee totiž svoje díla skládá z celých polen, takže jeho sochy i nábytek mají unikátní strukturu. Aby ještě více vynikl jejich přirozený vzhled i kontrast mezi černým ohořelým vnitřkem a jasně zbarveným zevnějškem, nechá poskládaná díla hořet a pak je brousí tak dlouho, dokud není povrch dřeva dokonale hladký. Náročné, pečlivé práce se umělec nebojí, ačkoli se o ni částečně dělí s místními yangpyeongskými řemeslníky. Autor se o svých rozměrných dílech vyjadřuje skromně: materiálu, s nímž pracuje, nic nevnucuje, naopak se nechává vést přírodou a snaží se zdůraznit to, co vytvořila. Lee přiznává, že ho umělecká práce s přírodními surovinami naplňuje, ačkoli doba je dnes trochu jinde...
