Jsou domácnosti, v nichž si každý libuje ve svém soukromí a nedokáže si představit spokojený život bez toho, aby se kdykoli mohl zavřít před ostatními do svého neprodyšného království. Na druhou stranu jsou i rodiny či komunity, u nichž se tato potřeba vlastního utajeného prostoru neprobudila, libují si v neustálé společnosti ostatních. Samotářský a společenský způsob života se odrážejí v tom, jak je koncipován interiér obývaného domu nebo bytu. Japonský architekt Kazuyasu Kochi fandí otevřeným prostorům a když pomáhal rodině z tokijského předměstí s renovací rozpadajícího se patrového domu, neváhal sáhnout po velmi neobvyklém, ovšem zároveň fascinujícím architektonickém řešení: doprostřed osmipokojového domu navrhl vyříznout díru. Tímto radikálním krokem se dům proměnil v unikátní otevřený prostor, v němž spolu všechny místnosti komunikují, jsou propojené; některé pokoje si však více než jiné zachovávají jistou míru soukromí.
Tím zásah odvážného architekta nekončí, rozhodl se ozvláštnit objekt ještě jinak: barvami a neobvyklými úhly. Dům je prošpikován našikmo instalovanými deskami z překližky, které jsou v každé místnosti natřené jinou barvou. Interiér renovovaného bytu tak získal na abstraktnosti, je hravý a jen tak se neokouká.
