Pro řadu lidí je letní dovolená mimo domov období, na které se těší celý rok a nehodlají se těch pár dní na vysněném místě za žádných okolností vzdát. To je naprosto pochopitelné, člověk se celý rok jen dře, ať už doma nebo v domácnosti, kdo by nechtěl nepříjemným povinnostem na chviličku utéct... Dovolená může nabývat různých podob, někomu stačí rozvalit se na pláži, dobrodružnější povahy uspokojí adrenalinovější program; někteří dovolenkáři si libují v navazování nových známostí, jiní by nejraději strávili deset dní o samotě, bez lidského plémě. Nalézt takové místo, kde vás zaručeně nebude žádná lidská bytost rušit, nemusí být úplně snadné.
Otázkou samoty, samostatnosti a osamocenosti se zabýval a stále zabývá kdekdo. Jedním z významnějších myslitelů, kteří nezůstali u teorie, ale alespoň na nějaký čas opustili lidskou společnost, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je starat se sám o sebe bez jakékoli pomoci zvenčí, byl americký transcendentalista Henry David Thoreau. Odešel do lesů, postavil si chatrč a dva roky, dva měsíce a dva dny v ní meditoval a učil se spoléhat sám na sebe a vše zásadní, co se během té doby odehrálo, vydal jako knihu Walden. Jeho odkaz oživili letos v rámci festivalu "Horizons arts and nature" Elise Morin a Florent Albinet. Dvojice umělců vyrobila chatrč ze dřeva a skla, nazvala ji Walden Raft a umístili ji na jezero Lac de Gayme ve středofrancouzském kraji Auvergne. Návštěvníci v ní v současné době nemohou filozofovat dva roky v kuse, nicméně alespoň kratší projížďka ve čtyři metry vysoké plovoucí chatce jistě stojí za zkoušku. Díky sklu, z něhož je částečně vyrobena, vidíte okolní svět, jste mu zároveň blízko i daleko, což může vzbuzovat nejrůznější úvahy. Cílem autorů bylo vést návštěvníky chatrče k zamyšlení nad vztahem člověka, společnosti a přírody, ale také nad rolí umění ve společnosti, nad vztahem umění a architektury, i nad otázkami samostatnosti člověka.
