Svět podlahových krytin je nesmírně bohatý a rozmanitý, jenže kdo se jednou prošel po měkoučkém koberci, by asi stěží snil o tom, že bude doma chodit po chladných a tvrdých dlaždicích. Tedy aspoň do doby, než bude nucen zápolit s nevyčistitelným flekem nebo vyšlapanou cestičkou, které tomu ještě nedávno tak krásnému koberci na eleganci moc nedodávají. To se vám s dlaždicemi nestane: pokud si vyberete správně, přežijí vás. Navíc se snadno udržují, jsou ekologické a nehostí roztoče, kteří jsou zodpovědní za alergie. Díky široké paletě tvarů, barev, vzorů, velikostí, materiálů, ale i cen si můžete pořídit parádní dlažbu, která vás nikdy nezklame, bude navěky vypadat stejně skvěle jako na začátku, a když zainvestujete do praktického podlahového vytápění, ani vás nebude studit do bosých nohou.

Mezi tradiční dlažební materiály se řadí keramika, přírodní kámen, žula či mramor, nicméně objevují se i jiné vděčné materiály jako porcelán, nesmrtelný čedič nebo nestudený, zdravotně nezávadný vinyl. Keramické dlaždice patří mezi nejuniverzálnější podlahové krytiny, mohou být glazované (ty se snáze udržují v čistotě), lesklé, matné, polomatné, nebo neglazované, ty je vhodné ošetřit konzervačním prostředkem. Standardně se prodávají dlaždice o velikosti 30x30 cm, ale poslední dobou jsou velmi oblíbené velké dlaždice (až 90x120 cm), které místnost opticky zvětšují, a vůbec vytvářejí úplně jiný vizuální dojem než menší dlaždice. Mozaiky z drobných kamínků ale také mají svoje neodolatelné kouzlo, naštěstí lze koupit běžně veliké dlaždice s mozaikovým vzorem, takže není nezbytné lepit se s droboštím      Sortiment interiérových dlaždic nehýří jen barvami, ale i vzory: keramické (nebo vinylové) dlaždice se můžou dost přesvědčivě tvářit jako dřevo nebo kov.

Doby, kdy se vydláždila celá místnost jednobarevnými čtvercovými dlaždičkami, je díkybohu za námi. Vyhrajte si!

Dlaždice s přírodního kamene jsou sice o poznání střízlivější, ale vypadají skvěle a jen tak něco je nerozhodí.      

Volba dlaždic ale nezávisí jen na tom, co se zákazníkovi líbí a co se mu hodí do kvartýru, důležité jsou také technické parametry a užitnost. Jednou z vlastností, kterou je dobré si pohlídat, je stupeň otěru, tedy jak moc se povrch dlaždice opotřebovává. To se hodnotí na pětibodové stupnici a do iteriéru jsou vhodné dlaždice se stupněm 3. Pro venkovní dlaždice je pak důležitá nasákavost a mrazuvzdornost. Nechcete-li se potýkat s prasklými dlaždicemi, vybírejte takové o tloušťce aspoň 8 milimetrů, ty by měly být dostatečně bytelné. U koupelnových dlaždic je nutné dát si pozor na protiskluzovost: podle toho, v jakém úhlu se podlaha stává pro uživatele nebezpečná, získává označení. Vzhledem k tomu, že není dlaždice jako dlaždice (při výrobě dochází k odchylkám, ovšem i několik milimetrů může negativně poznamenat celou pokladačskou práci), takže sáhněte raději po rektifikovaných a kalibrovaných. Dlaždice vybírejte osobně, naživo mohou přece jen vypadat trochu jinak než na fotce v e-shopu; a nakupte jich víc, než máte propočítáno, že bude potřeba, protože je dost pravděpodobné, že některé bude nutné seříznout, něco se rozbije a nikdo vám nezaručí, že až budete právě tu vaši dlaždici potřebovat dokoupit, bude ještě k dostání.

Kromě dlaždic budete pořizovat ještě spárovací hmotu a lepidlo. Obzvlášť dobře vybírejte, pokud budete pokládat velké dlaždice, protože na těch se nedokonalé položení podepíše nejvíc. Zvažte také barvu spár: nedoporučují se bílé spáry, protože se lehce ušpiní a zajdou, nejlepší je zvolit spáry o tón tmavší než dlažba; spáry stejné barvy jako dlažba pak opticky zvětšují.

Jestliže se vám líbí dlaždice, ale jste prostě kobercoví, není nic ztraceno: existují totiž i kobercové dlaždice.