Moderní umění nezasvěceného pozorovatele mnohdy nechává na pochybách, zda má taková tvorba vůbec nějaký smysl – každý přece umí cáknout barvu na plátno nebo načmárat kolečko. V takových váhavých chvílích je ale dobré si uvědomit, že umělecká díla nejsou jen ozdůbky, které si nějaký artista z dlouhé chvíle načáral, vysochal, zkomponoval, natočil nebo všelijak jinak vytvořil. Právě dnes možná víc než kdy dřív je důležité chápat (alespoň některá) umělecká díla jako reakci na nesmírně komplikovanou moderní dobu. Na základě tohoto poznatku pak vznikají naprosto jiné interpretace uměleckých artefaktů. Když vám někdo řekne, že Brian Dettmer, současný uznávaný americký výtvarník, kuchá knihy, asi si poklepete na čelo – další vandal, co nemá co na práci a ještě ke všemu ani nechová úctu k literatuře. Když se na nějaký jeho poznamenaný (nebo spíš změněný k nepoznání) svazek podíváte, ztratíte řeč a ponoříte se do zkoumání té fascinující precizní práce, ani si nevzpomenete na káravé poznámky ohledně ničení knih. Sochy "knihochirurga" Dettmera ale nejsou samoúčelné. Svou filozofii umělec jasně vysvětluje: dnešní svět ovládají a pohlcují neviditelné síly, zatímco hmotné nosiče informací upadají v zapomnění. A tak i některé umělecké směry od druhé poloviny šedesátých let minulého století začaly upouštět od stabilních, hmatatelných forem a uchýlily se ke konceptualismu nebo múzickým uměním. Knihy jsou vnímány jako přežitek, který už není schopen konkurovat novým médiím, ovšem jsou dosud tolerovány snad díky své úctyhodné historii. Knihy už nedokážou plnit svoji základní funkci, ale když se upraví jejich vzhled a pozmění se jejich role, vyplavou na povrch nové, nečekané funkce, pro než jsou knihy ideálním médiem. Dettmer s nožíkem, pinzetou a chirurgickým náčiním prochází knihu (nebo mapu, magnetofonovou pásku a další dnes už těžce zastaralá média) a odoperovává méně poutavé části, čímž dává vyniknout tomu, co je opravdu zajímavé. Do popředí se tak dostávají informace, které sice v knize jsou od samého začátku, díky novému formálnímu uspořádání se však nyní ocitají v novém kontextu a ten vytváří nové významy a interpretace.Pitvání knihy symbolizuje její zranitelnost a smrtelnost, zároveň ale zdůrazňuje její hmatatelnost. Kniha je na rozdíl od digitálních médií odsouzena k zániku, ale můžeme ji vnímat všemi smysly – to nám moderní technologické vymoženosti nedopřejí, data tu jsou, ale nejsou vidět, nemůžeme si je osahat. Dettmer svým zásahem mění knihu z lineárního média na nelineární a staví ho tak vedle rovněž nelineárního internetu: vidíte vše najednou a je na vás, abyste se v té změti informací zorientovali. Po umělcově zásahu získávají knihy nový tvar, nejde už o hranaté předměty, dostávají dynamičtější formu: ta je typická pro přírodní útvary i moderní interaktivní média.  Tak se na to pojďte podívat: [gallery ids="8708,8704,8701,8702,8699,8700,8677,8695,8692,8698,8703,8690,8689,8683,8709,8671,8673,8685,8696,8707,8706,8705,8697,8694,8693,8691,8688,8687,8686,8679,8682,8684,8678,8675,8674,8672"]