Proč vznikla sauna na severu, je jasné: kdo jiný by měl vymyslet místo, kde se člověk pořádně prohřeje, než Finové, kteří po většinu roku čelí kousavému chladu? Ale proč se tento důmyslný vynález uchytil i v teplejších krajinách? Protože se máme rádi, těžce dřeme a sem tam si potřebujeme trochu dáchnout, setřást stres, udělat něco pro svoje zdraví a psychickou pohodu. A vzhledem k tomu, že taková sauna vypadá moc pěkně, mnozí z nás uvažují o tom, že si ji pořídí domů.
Pokud se k takovému kroku rozhoupete, pak je ze všeho nejdřív dobré najít pro domácí saunu místo. Hledání bude vázáno na to, jak velkou saunu si domů hodláte nastěhovat: malé sauny pro jednoho nebo dva uživatele jsou méně finančně nákladné, ale jejich nevýhodou je, že se v nich sedí, a ono je lepší v sauně ležet, aby se tělo rovnoměrně prohřívalo a dosáhlo se kýženého ozdravného účinku. Naopak se nevyplatí kupovat moc velkou kabinu, když ji nenaplníte lidmi, zbytečně byste plýtvali energií na její vytopení. Saunu je možné zabudovat, umístit do rohu a když se nenajde dost volného místa doma, lze si postavit saunovací domeček na dvorku či na zahradě.
Je také důležité si uvědomit, že podlaha, na které bude sauna stát, musí být rovná, nehořlavá, měly by vydržet velké teplotní rozdíly a také by měla být vodotěsná, tedy nejlépe z betonu nebo pokrytá dlaždicemi.
Pak je načase přistoupit k výběru sauny. Zruční kutilové si hravě zvládnou vyrobit parádní saunu sami, méně zdatní šikulové si objednají „stavebnici“, tedy saunu rozmontovanou a doma ji podle návodu sestaví, zaizolují a zprovozní, ti nejméně zběhlí pak zvolí objednávku hotové přenosné sauny, kterou si domů přivezou už postavenou a jen ji slavnostně uloží tam, kde jí bude třeba.
Saunovacích systémů je hned několik, ačkoli finská sauna představuje základní typ a to ostatní už vlastně ani sauna v pravém slova smyslu není. V tradičních saunách se topilo dřevem, ono to před těmi dávnými stoletími vlastně ani moc jinak nešlo, v moderních saunách jsou ale (zvláště v interiérových zařízeních) běžnější elektrická kamna. Kromě těch uvnitř sauny nechybí lavice, nějaké to osvětlení, ať se nepotíte potmě, ručníky (nejen kvůli skrytí intimních partií před vtíravými zraky zvědavců, ale také abyste se nepopálili, když máte lavici z borovice, u cedru se popálených půlek bát nemusíte), u fajnovějších produktů se najdou i reproduktory a dálkové ovládání na osvětlení i hudbu.
Dnešní sauny mají také kontrolní systém, kde si nastavíte maximální teplotu (běžně se vytápí na zhruba 90°C a je v ní velmi suchý vzduch, aby nedošo k opaření, ale slabší povahy by to nemusely unést), jíž budete z těla vyhánět toxiny. Zatímco vnější část saun bývá ze dřeva skandinávského smrku, případně borovice (ta totiž krásně voní) či topolu, dovnitř se hodí spíš dřevo z africké vrby abachi nebo topol; majetnější zájemci o saunování mohou investovat do cedru. K dostání jsou ale i sauny (a infrasauny) s prosklenými dveřmi, které v interiéru nevypadají vůbec špatně. Kromě toho je možné si pořídit solnou saunu, to je taková, jejíž vnitřek je obložen solnými materiály, z nichž se uvolňují léčivé minerály. Kromě vlastní sauny je potřeba místo, kde se po vypocení řádně zchladíte. Ideální je káď nebo bazén s ledovou vodou, ale své udělá i ledová sprcha.
Pro finskou saunu platí důležité bezpečnostní pravidlo: je také nutné si uvědomit, že saunování je sice zdraví prospěšné, ale zároveň dá tělu dost zabrat, takže není vhodné pro jedince, kteří mají problémy se srdíčkem, kteří jsou napadeni chřipkou, angínou nebo jinou virovou či bakteriální chorobou, ke zvážení je také chození do sauny s kožními problémy.
Novějším vynálezem v oblasti prohřívání těla je pak infrasauna neboli infrakabina. Ta sice může zvenku i zevnitř vypadat docela jako finská sauna, ale společného toho s ní moc nemá. Za prvé v ní není teplo, ačkoli dokáže tělo prohřát pěkně do hloubky: místo kamínek jsou v ní nainstalované keramické, případně plošné, zářiče, které vydávají infračervené záření. Má i trochu jiné účinky: hodí se například na rozehřátí před sportovní aktivitou, pomáhá s kožními problémy a také odstraňuje z těla těžké kovy. Trochu paradoxně se v ní člověk zapotí víc než v klasické sauně. Infrakabiny se vyrábějí spíše menší, pro jednu až dvě osoby a jejich provoz vyjde levněji, protože se nemusejí vyhřívat dlouho dopředu jako je tomu u finských saun, stačí deset minutek. Základním požadavkem na instalaci infrakabiny je elektrická zásuvka na 220 V.
Nemůžete-li si vybrat, jestli pro vás bude vhodnější finská nebo infra, buďto je předem ozkoušejte, nebo si ke spokojenosti všech kupte kombinovanou saunu, u které si můžete nastavit hned několik saunovacích programů.
Možná jste slyšeli také o parní (turecké) sauně. Ta je finančně dost nákladná, ceny se pohybují ve stovkách tisíců korun, takže ji jen tak někdo doma nemá. Nestaví se ze dřeva, ale nejčastěji z keramického obkladu, teplota se v ní pohybuje okolo 40°C a pomáhá s chorobami dýchacího ústrojí, dobrá je také na revma.